V roce 2016 jsme s Drugou nahráli píseň O věrné lásce, která vyšla na albu Pramenům a vílám. Byl k ní namalován obraz od malířky a grafičky Karolíny Bendové. V roce 2024 k 15. výročí kapely kapela Druga a jsem dokončil videoklip.
Střih videoklipu je inspirovaný jednou scénou z filmu ruského režiséra Andreje Tarkovskiho – Solaris (1972). Píseň vypráví pověst z pražských Hradčan. Mladá dívka Alžběta, dcera bohatého úředníka, se zamiluje do chudého chlapce z podhradí. Pravidelně se schází na rampě Pražského hradu u kajetánského kostela pod sochou Panny Marie. Její otec lásce nepřeje a snaží se Alžbětě dohodit nápadníky z lepších rodin. Dokonce zařídí, aby byl její milý odveden sloužit na vojnu. Mladí milenci si slíbí, že každý večer Alžběta přijde pod sochu Panny Marie, aby se podívala dolů do Nerudovy ulice, zda nezahlédne v okně bytu jejího milého zapálenou svíci. Ta byla vždy jejich znamením pro shledání. Alžběta chodí k soše každý den, po celý život, ale její milý se již z vojny nevrátil. Jednoho dne ji jako stařenku naleznou umrzlou. Příběh tohoto místa má však i další dílky v mozaice pražské historie. Kostel řeholního řádu, tzv. kajetánů, na rampě Pražského hradu již dnes nenaleznete. Byl zbořen a na jeho místě vznikla restaurace, dnes je tu kavárna jednoho známého kavárenského řetězce. Kdysi sem chodil i Josef Kajetán Tyl. Odkud se tedy vzalo jeho prostřední jméno je nyní jasné. Získal jej podle svého oblíbeného místa. Příběh Alžbětina milence jsem později dovyprávěl v písni Koníček sivý, z které se dozvídáme, jaký neblahý osud chlapce potkal.