Jednou za osm let se můj život kompletně přetočí. Když se tak stalo po jednom mém rozchodu v roce 2018, začal jsem přehodnocovat i svou víru v Bohy a kde v mém životě stojí to, čemu dnes říkám pohanství. Zachvátil mne strach, protože víra je pro mne v životě cenným ukazatelem směru. A když začnete pochybovat a všechno ve vás se rozpadne, tak v sobě nakonec naleznete ty nejčistší prvky sama sebe. Tedy to, na čem lze znovu začít stavět svůj další život bez nánosů balastu minulých let, kvůli kterému tyhle krize vlastně přichází. A tak tuhle píseň o tom, co alespoň jednou v životě zažil každý, kdo v něco věří, vydávám v podobném životním momentu, jako když před těmi lety vznikala. A o tom je…
Píseň Strach skutečně vznikla v tak složité situaci. Celou tu dobu ji hrála kapela Druga ve svém aranži. Nově vychází v provedení projektu Domovik, kde se na jejím zvuku podílela řada umělců. Prakticky od začátku jsem věděl, že můj hlas nedokáže vyjádřit ty kontrasty mezi různými emocemi. Pozval jsem si tak za mikrofon Petra Poláka (Vintage Wine), který dokáže hravě střídat dotyk intimity se syrovým výbuchem emocí. Svým křišťálovým vokálem pak tyhle kontrasty stmelila svou ženskou silou Lucka „Luned“ Kloboučková (exDruga). V písni uslyšíte flétny Petry Jadrné (exCruadalach), nebo baskytaru Viktora Friše (Corenote, exMalemIrish).
hudba: Lukáš pokorný; text: Lukáš Pokorný
Máš snad ten pocit krácení zaživa
Když tě dusí vlastní strach
A slova jsou jen výkřik do ticha
Když v Tobě bije na poplach
V hrdle máš úzko tvá víra je zborcená věž
Stejně Tě vláčí krajinou jako ulovenou zvěř
A dub sevřený pěstí má tvar člověka
Ale lidské v něm nic není
Řezbářovy ruce vedla síla odvěká
Černý les a závoj z chvojí
Za sebou zavíráš poslední z bezvýznamných cest
Na mýtině hoří duby a voní tvá čest
Má v očích jas prohnutých plamenů
Vlasy z havraního peří
Tak blízko že dotknout se jí na ramenou
Kdo touží ten si věří
A bůžek v dlani ochrání popálenou pěst
Kdo chce plamen zlomit musí v sobě plamen nést
Na mýtině hoří duby a voní tvá čest
A bůžek v dlani chrání popálenou pěst
Na mýtině hoří hoří duby a voní tvá čest
A bůžek v dlani chrání popálenou pěst
Hoří hoří hoří a voní tvá čest
Plamen hoří musíš jej dál v sobě nést