V červencovém horku jsem napsal další píseň podle tarotové karty z Velké arkány. Výběr padl na kartu Věž, která představuje okamžik v lidském životě, kdy se část našeho života v blízké době zhroutí, nelze tomu zabránit, protože jsme si o sobě vytvořili iluze a život nás tímto způsobem nutí pohlédnout do očí realitě a její pravdivosti.
Písničku jsem napsal za jediné krátké dopoledne. Celý rok mne symbolika této karty trápila a soužila. Rezonoval v ní jeden můj příběh, který se sice už dovyprávěl, ale někde uvnitř mě zůstal nepopsaný papír připravený pro tuto píseň. Nosím v hlavě spousty námětů a někdy to trvá celé roky, než píseň nabyde skutečný tvar. Jistou inspirací, ani ne tak melodicky, nebo textem, jako spíš náladou, mi byla písnička Pokora od brněnské folkové kapely Přístav. Vedle Rytíře pohárů tak mám již dvě písně věnované klasickémy Mýtickému tarotu, který používám jak v pohanských rituálech, tak i jen tak pro radost mezi svými přáteli. Níže s vámi sdílím živou nahrávku natočenou pár mnut po té, co jsem píseň dopsal. Máte možnost tak vidět její syrový a aranžersky ještě neopracovaný tvar.
Volný pád a stav beztíže lidem bez křídel nesvědčí
Kdo stoupá po schodech do věže mijí svá rozestí
S klíčem od pokojů a tajných místností
Hnát se za proradnou rozkoší a blízkosti
Chtěl bych se smát
Z roztěkaných očí stírám zbytky moře
Tolik stínů skrývá tvá mladá duše
Sladkobolné víno nás ráno rozbolí
Když není volba a není svědomí
Vzpomínám na večer pod Lysou když přišlo bezčasí
Tvým příběhům málokdo uvěří deník slastí napsaný
Chybí nám vůle se správně rozhodnout
Pak věž se zhroutí v propast bezednou
Nejde se smát
Z roztěkaných očí stírám zbytky moře
Tolik stínů skrývá tvá mladá duše
Sladkobolné víno nás ráno rozbolí
Když není volba a není svědomí
Z roztěkaných očí stírám zbytky moře
Ty oči patří mě a tobě zvadlá růže
Sladkobolné víno nás ráno rozbolí
Z věže zbyly trosky už není vězením