Příteli, jistě se ptáš, kdo je „domovik“? Ve staré slovanské mytologii se tak říkalo domácím skřítkům, kteří nám pomáhají za trochu mléka udržet štěstí v domě. Na jaře roku 2020 jsem se probíral svými novými písněmi, koupil si nový mikrofon, zvukovou kartu a začal jsem plánovat a především učit se. A protože nikdo z nás nemohl ven, postupně se ve mě zrodil nápad natočit pohanskou desku. Od nápadu k činům nebylo daleko, od činů ke zveřejnění je cesta delší, lemováná prací a jen prací.
Cloumalo to se mnou, to Ti povídám. Po 10 letech hraní a koncertování s kapelou Druga jsem místo první velké desky v rukou třímal pomyslnou samotu. Moje kytary šedly prachem, prsty odpočívaly. Během let hraní s Drugou jsem napsal své nejlepší písně, poznal řadu lidí a viděl spoustu míst.
Domovik ale není běžná koncertní kapela. To se jen sešlo pár přátel; hrají si a natáčejí pohanské písně. Domovik je „cosi nového ve mě“, co si žádá pustit uzdu fantazie a nechat to koňské spřeženípěkně volně běžet lesem. Jen svobodně psát další písně z mého bohatého pohanského světa. Nejsou to písně jen bozích, rituálech, ale také o lidech, kteří společně tvoří českou a moravskoslezskou pohanskou komunitu. Víc mne inspiruje přítomnost a současný pohled na pohanství a komunitu kolem, než dávné obyčeje konzervované ve folklóru.
Domovik je teplo domova! Domovik je můj nový přítel, co mu na oltáři odlévám trochu mléka, abych cítil svůj domov. A snad se mezi řádky našich společných písní budete se mnou cítit podobně dobře.
Lukáš „Vořech“ Pokorný a Domovik (listopad 2023)